Zajímavé je, že rastafariány nepřistihnete moc často u piva. Bůh jim přece dal rostlinu a ne výrobek. Na tom se shodnou snad úplně všichni. Konopí je všelék. Žádné další zásady u rastafariánů neplatí. Ti, s nimiž se potkáme na ulici, v čajovnách a nebo v klubech si věšinou zakládají na jediné věci. Aby byla zachována jejich osobní identita, aby nebyli škatulkováni, aby bylo jasné, že si každý žije tak jak zrovna chce. "Hlavní je respekt. Systém odmítáme", tak bude pravděpodobně znít odpověď, když se zeptáte co kromně marihuany mají tihle lidi společného. Nevyznačují se módním oblečením. Naopak působí dojmem, že na nich samotných záleží ze všeho nejméně. tolik si zakládají na tom, že jsou každý jiný a že nerespektují žádná pravidla, že se to dá uvést paradoxně jako jejich další charakteristika. V mnohém připomínají anarchisty. Pokud vás napadá otázka, zda byste je zahlédli třeba na pražské Global Street Party, tak velkou část z nich určitě ano. Nebudou ale participovat na rozbíjení výloh. Spíš než na demonstraci proti globalizaci by je asi zvedl ze židle hudební festival. Mohli by tam hrát třeba Hypnotix, Švihadlo, DJové Liquid A, Bourama nebo Babylonrocker. Kouřila by se marihuana, všichni by se cítili jako bratři a sestry. Nebyl by problém si jen tak od cesty zafilozofovat o tom, že reggae nepochopí každý. Je to věc, která se nedá popsat ani předat. Člověk ho totiž musí mít v srdci.