Počátky sexu
Život vznikl před třemi a půl miliardami let jednobuněčným živočichem. Aby živočich přežil, dělil se ve své přesné kopie. Miliony let tedy zůstával stejný. Měnil se pouze tehdy, když náhodou došlo k mutaci, která změnila jeho strukturu, anebo tehdy, když se zkušenostmi naučil něco nového. Život se tehdy odehrával pomalu.
Později, asi před osmi sty miliony let, se buňka naučila úžasnému triku, i tentokrát pravděpodobně náhodou: zjistila, jak si vyměňovat geny s jinými buňkami. Díky této výměně byly pokroky jichž při svém vývoji dosáhla druhá buňka, ihned předány nově vznikající buňce, která tak byla silnější a odolnější než její rodiče. Už nebylo třeba čekat miliony let na náhodu, která buňku pozmění a zvýší tak její naděje na přežití.
Tento směr vývoje se ukázal výjimečně úspěšným: nové buňky se ohromující rychlostí zvětšovaly a zdokonalovaly. Na počátku byli živočichové s měkkým tělem, jako červi a medúzy. Před šesti sty miliony let se objevili živočichové s kostmi, skořápkami a ulitami a o tři sta milionů let později se první ryba naučila dýchat a přemístila se na pevnou zem. Celý tento vývoj byl výsledkem výměny genů.
Nyní nastal velký rozmach sexu. Rodičovské buňky zanikaly, jakmile se vytvořila nová buňka se silnějšími geny. K zániku docházelo ze dvou důvodů: za prvé byla nová buňka dokonalejší než rodičovská, která tak přestala být nezbytná, a za druhé bylo třeba odstranit rodičovské buňky proto, aby se nemnožily spolu s novými a tím je neoslabovaly. Smrt znamenala přežití nového, silnějšího genu a jeho výměnu s jinými přeživšími geny. Původním účelem sexu tedy byla výměna genů s jiným organismem, jejímž smyslem byla tvorba nových a silnějších genů v příští generaci. Během velké části své minulosti si však lidé neuvědomovali spojitost mezi sexem a rozením dětí, v současnosti stále ještě existují "primitivní" kmeny které o ní nevědí.
Život vznikl před třemi a půl miliardami let jednobuněčným živočichem. Aby živočich přežil, dělil se ve své přesné kopie. Miliony let tedy zůstával stejný. Měnil se pouze tehdy, když náhodou došlo k mutaci, která změnila jeho strukturu, anebo tehdy, když se zkušenostmi naučil něco nového. Život se tehdy odehrával pomalu.
Později, asi před osmi sty miliony let, se buňka naučila úžasnému triku, i tentokrát pravděpodobně náhodou: zjistila, jak si vyměňovat geny s jinými buňkami. Díky této výměně byly pokroky jichž při svém vývoji dosáhla druhá buňka, ihned předány nově vznikající buňce, která tak byla silnější a odolnější než její rodiče. Už nebylo třeba čekat miliony let na náhodu, která buňku pozmění a zvýší tak její naděje na přežití.
Tento směr vývoje se ukázal výjimečně úspěšným: nové buňky se ohromující rychlostí zvětšovaly a zdokonalovaly. Na počátku byli živočichové s měkkým tělem, jako červi a medúzy. Před šesti sty miliony let se objevili živočichové s kostmi, skořápkami a ulitami a o tři sta milionů let později se první ryba naučila dýchat a přemístila se na pevnou zem. Celý tento vývoj byl výsledkem výměny genů.
Nyní nastal velký rozmach sexu. Rodičovské buňky zanikaly, jakmile se vytvořila nová buňka se silnějšími geny. K zániku docházelo ze dvou důvodů: za prvé byla nová buňka dokonalejší než rodičovská, která tak přestala být nezbytná, a za druhé bylo třeba odstranit rodičovské buňky proto, aby se nemnožily spolu s novými a tím je neoslabovaly. Smrt znamenala přežití nového, silnějšího genu a jeho výměnu s jinými přeživšími geny. Původním účelem sexu tedy byla výměna genů s jiným organismem, jejímž smyslem byla tvorba nových a silnějších genů v příští generaci. Během velké části své minulosti si však lidé neuvědomovali spojitost mezi sexem a rozením dětí, v současnosti stále ještě existují "primitivní" kmeny které o ní nevědí.