O afrodiziakálních účincích čokolády věděli už Aztékové. Jejich vládce Montezuma, který vlastnil harém s 600 odaliskami, vypil denně 50 šálků čokolády, která mu byla servírována ve zlaté číši. Markýz de Sade zařadil do svého jídelníčku jako dezert čokoládové pastilky, které všichni zbožňovali. Casanova doporučoval čokoládu jako afrodiziakum Madame du Barry, milence Ludvíka XV. Francie za jeho vlády byla čokoládou doslova posedlá. Královský lékař Henry Stubbe také čokoládu považoval za afrodiziakum a vyhlásil, že "vyvolává milostnou touhu." Alexandr Dumas ve svém "Grand Dictionnaire de Cuisine" uvádí: "Nuž tedy, když se kterýkoliv muž napije plným douškem z číše smyslnosti...ať si dá půl litru ambry dochucené čokoládou, v poměru 72 zrnek ambry a půl kila čokolády a bude svědkem zázraků."
Na základě dnešního chemického rozboru někteří vědci připouštějí, že čokoláda může působit jako mírné afrodiziakum. Obsahuje kofein a theobromin, látky, které stimulují centrální nervový systém, a fenyletylamin, podobný amfetaminu, který podněcuje touhu po sexu. Podle sexuologa Zvěřiny obsažený lecitin zlepšuje náladu a kondici. "Čokoláda má pověst působit jako afrodiziakum spíše psychologicky. Je to také otázka dávky," dodává Zvěřina. Také technoložka Jana Čopíková z fakulty potravinářské a biochemické technologie má názor na afrodiziakální účinky čokolády spíše záporné: "Aztékové pili kakaové nápoje, které měli mnohem vyšší obsah látek a pili jich spoustu. Boby také tenkrát mohly mít přirozeně vyšší obsah látek. Konzumace tří čokoládových bonbonů nemůže nijak povzbudit."