Jednou, když jsem byla menší, tak mě můj bratr pustil na půdu. Nebyla jsem tam sama, byl tam se mnou i můj kamarád Míša. Na půdě máme plno hraček, a tak jsme se v nich prohrabávali. Jenže brácha chtěl, abychom už šli, ale nám se ještě nechtělo. Bratr sešel ze schodů a zamkl dveře. My jsme hned šli ke dveřím a začali na ně bušit. Jenže bratr dveře neotvíral. Najednou jsme uslyšeli bouchnutí. Měla jsem srdce v krku, ale pomalu jsem se přibližovala ke schodům. A v tom se to stalo, uviděla jsem na schodech panenku, která se mi dívala přímo do očí. Míša se rozječel a začal opětovně bušit na dveře. Když se konečně můj bratr uráčil dveře odemknout, vyletěli jsme jako dvě kulky z pistole. Všechno jsme vyprávěli rodičům, ale oni nám nevěřili ani slovo.
:'(