Hypnóza představuje změněný stav vědomí, v němž se objevuje možnost sugestivního navozování představ, forem reagování a chování neodpovídajících běžné zkušenosti. Tím je do jisté míry dána jak přitažlivost hypnózy pro laickou veřejnost, tak i vytváření spleti zdánlivých záhad. Ačkoli hypnóza již dávno opustila varietní pódia a přesunula se tam, kam patří - do pracoven psychologů a psychiatrů, kde nehrozí poškození hypnotizovaného, většina lidí se na ni dívá s obavami. Laické představy o hypnóze jsou značně přehnané a mnohem romantičtější, než jaká je skutečnost. Nejděsivěji působí představa, že hypnotizovaný ztrácí kontrolu nad okolím i nad sebou a tuto kontrolu přebírá hypnotizér, který jako by se tak stal pánem nad osudem hypnotizovaného. Ten má zpravidla zavřené oči, svěšenou hlavu a uvolněné svaly, mizí iniciativnost a spontánnost chování, což je provázeno pozoruhodnou pohotovostí reagovat na pokyny hypnotizéra. Zůstavají mu jakoby jen reakce dané příkazem. Přitom jak hypnóza, tak sugesce odděleně jsou poměrně běžným prvkem života každého člověka. Všichni přijímáme občas názor či tvrzení, aniž bychom žádali potvrzení důkazem, každý na chvilku při usínání propadáme do stavu zcela srovnatelného s hypnotickým. Pravda, jsou lidé, kteří snáze podléhají sugesci a dají se i snadněji hypnotizovat než jiní a dosahují hlubších rovin až po somnambulní stadium či úplný trans. A existují snad i lidé, kteří hypnóze dokáží odolat, což se někdy zdůvodňuje výjimečnou chopností sebekontroly. Ve skutečnosti nic toto tvrzení nepodporuje a lze na ně tedy pohlížet jako na pozůstatek výkladu hypnózy jako potlačení jedné vůle druhou. Pravda ovšem je, že lidé, kteří snadno podléhají sugescím při bdělém stavu, jsou i snáze hypnotizovatelní a dosahují přitom hlubších úrovní odloučení od reality. Zajímavé ale je, že se snáze hypnotizují lidé mající schopnost koncentrovat pozornost na jediný podnět a nevnímat přitom rušivý vliv okolí.